Yakuza 0 je hra která, pokud se díváte jen na obrázky, klame ty kteří s touto již několikadílnou sérií zatím nepřišli do kontaktu. Na běžného hráče totiž tato hra může působit jako něco na způsob tolik oblíbených městských akcí. Jenže nic není tak daleko pravdě jako to, říkat, že Yakuza je GTA po Japonsku. Jenže u hry která si cestu na západ hledala vždy trochu náročně to asi není překvapivé. Tato v Japonsku tolik oblíbená série, která zde vychází od roku 2005 se loni dočkala už šestého dílu, ale my si teď máme konečně možnost zahrát díl Yakuza 0, hru která zde vyšla už před dvěma lety. Také se v tom trochu ztrácíte? Ani bych se nedivil. Nicméně nikdy nebyla lepší příležitost do této série naskočit, i když jste s ní dosud neměli zkušenost. A právě to jsem se rozhodl udělat. Pořízení této hry pro mě bylo takovým krokem do neznáme. Dokud si ji totiž pár hodin nezahrajete, nebude vědět jestli vám její styl sedne a žádné sledování videí tento osobní zážitek nenahradí. Pro toho kdo je zvyklý spíše na západní produkci, pak setkání se hrou může být trochu náročné a nezvyklé, ale pokud se přesto dokážete přenést mohou se vám otevřít nové herní obzory, přesně tak jak se to stalo mě.
Už číslice za jménem hry dává jasně najevo, že tady se dostáváme na úplný začátek příběhu, který se klene celou sérii. Nehrozí tak, že by se člověk ztrácel v tom kdo je kdo a jako roli má ve zdejším světě. Další přínosem toho, že se vracíme do minulosti je zasazení příběhu do roku 1988. Vrchol osmdesátých let minulého století byl obdobím konjunktury japonské ekonomiky. Dobou kdy se lidé chtěli především bezstarostně bavit. A tento společenský rozvoj je ostatně i jedním z hlavních motivů, kterým se dají do pohybu události jenž vrcholí setkáním dvou výrazných postav série. Jako první se hře převezmete do svých rukou osud Kazuma Kiryu členů jednoho z klanů jakuzy ve fiktivní Tokyjské čtvrti Kamurocho. Ten je neprávem obviněn za zabití, které se však ukáže jen zástěrkou k mnohem podstatnějším událostem kolem bojů o moc v rámci klanu. A tak Kiryu musí nejen očistit své jméno, ale čelit i mnohem horší hrozbě. Druhým hrdinou hry je pak jednooký manažer klubu v Osacké čtvrti Sotenbori Goro Majima, toho času ex člen dalšího z klanů jakuzy, který si odpracovává svůj prohřešek z minulosti. Osudy těchto dvou můžou se prolnou v událostech rozpoutaný bojem o vlastnictví malého, ale lukrativní pozemku, který se ukáže klíčovým pro získání kontroly na dalším rozvojem čtvrti.
O příběhu se záměrně snažím psát co nejméně, protože právě on je pro mě hlavním tahounem hry. Ano je pravda, že hra se většinou prezentuje souboji, ale jejich zastoupení v poměru k rozhovorům je rozhodně menší než by se na první pohled zdálo. Více času tak trávíte u sledování příběhových animací a rozhovorů s různými postavami, kterou jsou skutečně hodně dlouhé. Hra je rozdělena do několika kapitol, kde se většinou střídá hraní za obě postavy. Každá kapitola pak má sérii jasně daných úkolů, které sledují hlavní příběhovou linku a mezi tím máte dostatek času a prostoru k průzkumu své čtvrti a plněním vedlejších úkolů či dalších aktivit. A když teď napíšu že takových možností je hodně, rozhodně to nebude vystihovat to kolik jich skutečně je. Zatímco jiné hry sázejí na velký otevřený svět, Yakuza 0 si vystačí s menším prostorem, ale o to více jej naplňuje místy, kde lze něco zažít. Snad každý obchod či kout v sobě ukrývá nějakou možnost vyžití. Žádný obchod či podnik zde není jen tak do počtu, ale má sebe navázanou nějakou aktivitu či vedlejší misi. Na první pohled si tak hra může jevit trochu chudě, protože jsme zvyklí na velká a rozlehlá otevřená města. Ale jak už jsem zmínil na začátku, tak Yakuza 0 je v tomto ohledu jiná a soustředí se jen na přiblížení atmosféry detailně vymodelované čtvrti.
Když už jsem nakousl vedlejší mise, pojďme se na ně podívat trochu blíže. Hra jich nabízí pro každého z obou představitele hned několik desítek, ale musíte si je najít. Někdy jste svědkem nějaké situace na ulici a může tak do ní aktivně vstoupit. Jindy si jen zajdete na skleničku do baru, abyste zde někoho potkali. Zkrátka možností jak si otevřít nějakou vedlejší misi je skutečně hodně. A zatímco hlavní příběh hry je veskrze vážný a dramatický, tak u těch vedlejších se tvůrci soustředili především na netradiční setkání a humor. Ten dokáže být v podání japonských vývojářů až překvapivě škodolibý. Rozhodně zde nečekejte žádnou vatu, právě naopak. Snad každé setkání je něčím unikátní. Ostatně posuďte sami jestli jste někdy hráli hru, kde jste dávali za vyučenou dívce která prodává chlípným chlapíkům své kalhoty, hráli falešného snoubence, kupovali malému klukovi erotický časopis, učili jak být drsný jednu hudební skupinu či pomáhali domině, která je na své klienty příliš milá. Jak je vidět, mnoho z těchto mini příběhů má lehce sexuální podtón a znovu se ukazuje že ti kluci japonský se podobných témat vážně nebojí. Ostatně kdo má rád pohledné asijské slečny u kterých se člověk raději ani nesnaží hádat, zda už dosáhli plnoletosti, jistě si přijde na své.
A pak tu máte činnosti jen pro zábavu. A dám ruku do ohně za to, že neexistuje mnoho jiných her, které by nabízeli tolik vedlejších aktivit. Můžete tak zajít do klubu, zazpívat si karaoke nebo si zatancovat což je vše realizováno formou minihry. Kdo dává přednost kulečníku, šipkám, bowlingu může se v Yakuza 0 realizovat dle libosti, protože všechny tyto hry jsou zpracovány vskutku komplexně. Vzhledem k tomu že mé zkušenosti se stolními hrami končí u Dámy, nemohl jsem dostatečně ocenit kolik různých klasických japonských her je zde dispozici. A koho by snad neuspokojila žádná z výše uvedených možností může se realizovat u až překvapivě komplexně zpracovaných závodů autodráh či správně ujetého simulátoru rande po telefonu. Stále máte málo? Co takhle zajít na ilegální bitky kterých se můžete sami účastnit či naopak zajít tam, kde lze sledovat zápasy vnadných dívek a ještě si na ně sázet. Nechybí ani arkádové herny samozřejmě od Segy, kde máte možnost zahrát si i takovou klasiku jako Outrun. A to jsem určitě nevyjmenoval všechno. Zkratka u této hry se nudit nebude.
Na všechny tyto zábavy a především vlastní rozvoj bude potřebovat peníze. Hodně peněz. Ty získáváte jak z poražených protivníků, tak za dokončení každé kapitoly. Jenže jsou to vlastně jen takové drobné. Abyste si vydělali skutečný balík, který z vás udělá neporazitelného protivníka je třeba vrhnout se do byznysu. V průběhu hry se vám tato možnost nabídne u obou hrdinou. Kyriu bude moci jako realitní agent kupovat podíl na nemovitostech a vybírat profit v pravidelných intervalech. Finálním cílem je porazit své konkurenty a ovládnout celou čtvrť. Musím říci z počátku jsem si říkal, že tohle mě bavit nebude, jenže nakonec jsem u této v podstatě nepovinné součásti hry strávil několik hodin a sháněl další lidi do týmu, aby se mi zvednul profit. Navíc svého konkurenta je potřeba porazit nejen v rovině peněz, ale také fyzicky. A stejné situace se opakovala i případě Majimy, který zas vede klub s hosteskami. I zde je cílem ovládnout postupně celou čtvrť. Zatímco činnost realitního agenta jen více pasivní, tak provozování klubu má formu minihry, kde je třeba správně přiřazovat jednotlivé slečny návštěvníkům a rychle reagovat na dění na place. Opět činnost která nevypadala moc zábavně, ukázala jako příjemné odreagování.
Nakonec jsem si nechal souboje a jak jste už asi pochopili, ani tady hra nešetří možnostmi. Hra nabízí pro každého ze dvou hlavních postav tři odlišné styly s vlastním rozvojovým stromem. V něm si nové dovednosti odemykáte za nasbírané peníze které doslova lítají z nepřátel. Je jen na vás jaký styl boje vám sedne. Variabilita je skutečně velká. Kyriu umí jak víceméně klasických pěstní souboj, tak jeho variantu, které se snaží využívat slabých stránek protivníků. U Majimy se pak můžete spolehnout na jeho baseballku nebo jeho disko styl. A ačkoli si při samotných soubojích vystačíte jen s pár tlačítky, je celý systém natolik komplexní, že uspokojí i ty, co rádi experimentují. Co musím hodně ocenit je to, že snad za celou dobu nenastala situace, kdy by mě souboje nebavily. Což je v situaci kdy mnohé z nich nastávají náhodně při vašich cestách ulicemi (i když jim můžete utéct), velmi překvapivé. Podíl na tom má jejich zpracování a variabilita. Vaše útoky jsou totiž krásně přehnaně brutální a pocit kdy se vám dotěrného otrapu podaří efektně rozmáznout o zeď, či vzít bicyklem přes hlavu je k nezaplacení. Vrcholem jsou pak souboje s bossy, která vás dostatečně otestují a jsou více než efektní. Pokud vám nevadí, že souboje jsou velmi přímočaré, budete se bavit.
Yakuza 0 je hra o které se dá mluvit hodně dlouho a v jednom článku jen těžko postihnu všechno to, co mě na hře zaujalo či překvapilo. Pokud bych měl však vybrat jednu věc, které mě na hře dostávala nejvíc, byl by to smysl pro detail a způsob podání příběhu. Vždy jsem hodně těšil na každou další příběhovou animaci, kdy spolu budou postavy jen mluvit. Díky skvěle zpracovaným obličejům a jejich animaci, dabingu a hudbě to byl vždy skvělý zážitek. Často jsem měl pocit, že se nehraju hru, ale dívám se kvalitní film. Jistě emoce jsou z pohledu nás Středoevropanů přehnané a hnané do extrému, přesto to nic neubírá na jich síle. Hru táhnul kupředu její příběh, kde nechyběly zvraty a silné okamžiky. Ale jeho vyznění byl nikdy nebylo takové, nebýt skvělých postav. Každá z nich je unikátní a vy si ji hned zapamatujete. Někdy skutečně stačí jen pohled do očí a výrazu tváře a vyprávění se obejdete beze slov. Ostatně zpracování očí považuji za jedno z nejlepších, které jsem ve hrách viděl. Zkrátka skvělá práce a já autorům jen tleskám jak se jim podařilo držet tempo a dávkování příběhu po celou hru. Navíc zasazení celé hry a téma jakuzy je samo o sobě natolik zajímavé, že proniknout do něj alespoň prostřednictvím hry má své nezaměnitelné kouzlo.
Ačkoli jsem doteď pěl na hru samou chválu, je třeba na rovinu říci, že v několika ohledech je zkrátka vidět to, že si hra v sobě nese některé prvky z minulosti, bez kterých bych se klidně obešel. V první chvíli možná překvapí to, že ne všechny dialogy jsou dabované. Jenže vzhledem k ohromného rozsahu textu a délce některých konverzací si to dost dobře nedovedu představit. A tak je asi celkem pochopitelné, že mimo hlavní příběh je třeba slevit z některých nároků. Ostatně právě i ona délka konverzací je zřejmě i důvodem, proč příběhové animace se plynule přepínají mezi dokonala zpracovanými scénami s filmovým vzhledem a těmi „obyčejnými“. Ale tohle všechno jsou jen určité technické limity a nepovažuji je za chybu hry. Na tohle všechno si lze zvyknout a nechat se strhnout příběhem, zajímavými postavami, originálním prostředím, zábavnými souboji a atmosférou hry vůbec. Yakuza je hra která vás dokáže pohltit a dát vám pocit, že se skutečně nacházíte v Tokyu, píše se rok 1988 a vy si myslíte že fialovém saku vám to sakra sluší. Teď po dokončení hry kdy se ukazatel odehrané doby zastavil na 47 hodinách mám znovu chuť se do neónem zabarvených ulic Kamurocho vrátit a podívat se co všechno ještě tato hra nabízí, protože je mi naprosto jasné, že toho je ještě dost. A právě tenhle pocit je ostatně ta nejlepší vizitka pro tuhle báječnou hru.
Poznámka: i když obrázky mají na sobě logo SEGA jsou všechny mnou pořízené přímo ze hry (jako vždy), takže si každý může udělat představu o grafických kvalitách hry, která původně vyšla i na PS3
0 komentářů:
Okomentovat